Voda v krajině III. aneb vzhůru do mokřadu a lomu

10. a 23. 5. 2022 jsme bádali v pilotním programu Voda v krajině ve spolupráci s Centrem Veronica Hostětín a s podporou spolku Tradice Bílých Karpat a Ministerstva životního prostředí. 7. 9. jsme navázali na zkušenosti a vědomosti, které jsme již získali, a pozorovali jsme byliny, keře, stromy a živočichy u mokřadu i lomu tentokrát v pozdním létě. Děti znovu pracovaly ve třech týmech a hledaly odlišnosti na rostlinách pozorovaných na jaře a nyní. Nejenom přeslička zvětšila svou velikost, jiné rostliny zase mají vyzrálá semena či chutné plody… Znovu jsme se zabývali vodním cyklem, přemýšleli nad cestou kapky vody. Ona to totiž vůbec nemá lehké, když na ni doráží paprsky Slunce 🙂 Pohybová hra „Na odpar“ sklidila u dětí velký úspěch. Zvědavost vyvolaly dva vrty – k čemu nám poslouží? Zkoumali jsme, zda může souviset vzdálenost vrtu od mokřadu se stavem podzemní vody, co ovlivňuje stav podzemní vody – zda druh půdy a její schopnost vsakovat vodu, dešťové přeháňky či něco zcela jiného? Tipovali jsme v týmech teplotu vzduchu u mokřadu, ve stínu pod vrbami a na louce. Pak jsme teplotu skutečně měřili a přemýšleli, zda souvisí teplota s typem prostředí. Zjistili jsme, že se teplota ve stínu, u mokřadu a na louce liší až o 9 stupňů – to už stojí za sázení zeleně! Další hrou jsme bádali, kolik vody potřebuje jaká rostlina a také co mají rádi ptáci k jídlu. Naši skvělí lektoři Bc. Jitka Datinská a Mgr. Josef Zimola si pro nás připravili další velké překvapení – mohli jsme vybrat místo k zatlučení úplně nové ptačí budky, ke které můžeme chodit pozorovat zejména na jaře ptačí svět! Své badatelské dovednosti budeme v kroužku dále rozvíjet při dlouhodobém pozorování okřehku z mokřadu ponořeného na okenním parapetu ve třídě v čisté vodě, v žížalím „čaji“ z vermikompostéru a v hnoji, u kterého byl druhý vrt. Žáci během venkovního programu rozvíjeli senzitivitu ke krajině, ve které žijí. S radostí se přesunuli od mokřadu k zatopenému lomu. Náhoda tomu chtěla, že cestou narazili na jedlé houby a sbírali je do čepice. U lomu jsme pak pozorovali vzácnou žabku kuňku žlutobřichou, vážky i jedovatý árón, který má nyní zářivě červené bobule… Děti během celého programu kladly zvídavé otázky, pracovaly s novými pomůckami, učily se pojmenovat zástupce živé  i neživé přírody, spolupracovaly v týmech a prezentovaly výsledky svého bádání, vyzkoušely si vědecké metody, podpořily schopnost estetického vnímání krajiny. Z programu odcházely ušpiněné, ale náramně spokojené s mnoha novými prožitky i vědomostmi.